"...Ublížení bolí. Zatlačování nic neřeší, ublíženost nepřestává člověka otravovat a ničit...

Chřipka – doléčená je banalita, nedoléčená může přinášet vážné komplikace...

Ublížení se může stát i darem, milostí a požehnáním. Pokud je totiž pocit křivdy vnitřně zpracován a integrován, stává se zdrojem mimořádné citlivosti k druhým, zejména k trpícím. Uzdravení lze popsat jako jistou „detoxikaci“ z otravy lítostí, rozhořčením, hněvem, pomstychtivostí a dalšími negativními postoji a emocemi...

Uzdravením se rozumí vnitřní proces, který má svou dynamiku a může trvat i několik let. Zahrnuje citovou oblast i duchovní rozměr, a proto vyžaduje jak úsilí člověka, tak i víru a důvěru v Boží milost.
Prvním darem zraněnému v procesu vnitřního uzdravování je naslouchání.

...Dále je třeba jej vést k tomu, aby se snažil objevovat Boží lásku k němu a vystavovat se jí...

Chci se zmínit o situacích, které mohou být zvlášť zraňující: odpuštění rodičům nebo kněžím...

I zde je prvním krokem ochota předkládat tyto věci Pánovu milosrdenství a ochota vykročit ze své bolesti a uzavřenosti, ochota překonat nedůvěru.

Odpuštění není věcí citu, ale vůle. Modli se za toho, komu chceš odpustit.

Nejde o pocit, nýbrž především o rozhodnutí: nepřeji tomu druhému zlo, nechci se mu mstít, a když bude skutečně potřeba, pomůžu mu - a to lze i přes to, že v srdci i vzpomínkách může nějaká bolest zůstávat."

Celý text a ještě mnoho zajímavého najdete zde:
Hromosvod - z rubriky: "Bít či nebít"
fr. Antonín Krasucki OP (převzato z publikace Člověk a jeho vztahy))