"...Právě matka všech, církev, a právě pastýř v ní přece všude hledá ty, kdo bloudí, posiluje ty, kdo jsou slabí, léčí ty, kdo jsou neduživí, obvazuje ty, kdo jsou ranění, jedněm pomáhá z toho, druhým z onoho, aniž by se navzájem znali. Ona je ovšem zná všecky, neboť se prostírá všude. 

Církev je tedy jako vinná réva, která se rozrůstá na všechny strany, zatímco ti rozptýlení jsou jako neužitečné suché klestí, které vinař právem odřezává, neboť nenese žádné plody. Činí to proto, aby révu očistil, ne aby ji zmrzačil. A tak ty suché ratolesti zůstanou tam, kde byly odříznuty, réva však roste do všech stran. A vinař ví jak o větvích, které na révě zůstaly, tak o těch, které leží pod ní, protože byly odříznuty. 

Volá však zbloudilé zpátky. Vždyť i o ulomených větvích apoštol říká: Bůh je dost mocný, aby je znova narouboval. Ať už mluvíme o ovcích, které zabloudily od stáda, nebo o větvích, odříznutých od kmene révy, Bůh má zajisté stejnou moc zavolat ovce zpátky i naroubovat ratolesti znovu na kmen; je přece nejvyšší pastýř a je pravý vinař..."

(dnešní modlitba se čtením: z kázání svatého Augustina, biskupa
"Církev je jako vinná réva, která se rozrůstá na všechny strany")

 

zdroj obrázku


"Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."
(čtení z modlitby dopoledne: Jer 17, 7-8)

 

Opravdu blažený člověk, káraný Bohem! Nepohrdej kázní Všemohoucího! On sice raní, ale i obvazuje, bije, ale jeho ruce uzdravují.
(čtení z modlitby odpoledne: Job 5, 17-18)