"... Ale svatost, to je hledání a plnění Boží vůle. Tím se nemyslí rozluštění záhady sfingy ani orientační běh, kdy je potřeba projít bez chyby všechna stanoviště...

Je to spíše postupné objevování jedinečného a nádherného plánu, který s námi Bůh má. Je to cesta poslušnosti vnuknutím Ducha svatého...

Svatosti není možné dosáhnout vlastními silami. Beze mne nemůžete činit nic, říká Ježíš. (Jan 15,5) Jen Bůh může plně zvládnout naše chyby, naše omezení v oblasti lásky, jen on dokáže dostatečně silně působit na naše srdce.

Naše svatost bývá často něco úplně jiného, než si sami představujeme. Tak jiného, že největší překážkou na naší cestě ke svatosti je možná naše přílišné lpění na naší vlastní představě o dokonalosti. Svatost, kterou po nás chce Bůh, je vždycky jiná, vždycky překvapující, ale nakonec krásnější. Bůh nás volá k dokonalosti, ale není perfekcionista. A dokonalost se nepojí s vnější totožností s ideálem, ale s vnitřní věrností vnuknutím.
Milost být věrní v důležitých věcech se nám dostane, když budeme věrní v malých věcech. Věrnost jedné milosti přitahuje milosti další.
Cesta poslušnosti vnuknutím Ducha je náročná, ale je to cesta svobody a štěstí.

...Ještě důležitější, než výslovná modlitba o tento dar, je naše pevné a stálé rozhodnutí poslechnout Boha v každé věci, velké i malé, bez výjimky. Čím větší odhodlání k úplné poslušnosti v nás Bůh vidí, tím víc vnuknutí nám dává...

Je mnoho výrazů Boží vůle, které známe, aniž bychom potřebovali zvláštní vnuknutí: patří sem přikázání, povinnosti našeho stavu, požadavky našeho povolání atd. Z lásky k Bohu přijímejme každou příležitost, kdy můžeme projevit poslušnost. Je samozřejmě třeba poslouchat více Boha, než lidi, ale je iluzí myslet si, že jsme schopni poslouchat Boha, když nedokážeme poslechnout člověka...

Duch svatý je duchem pokoje. Jeho pohnutky mívají podobu jemných a tichých doteků.

...Musíme být pozorní k tomu, co se v nás děje na té nejhlubší a nejdůležitější rovině, osvojit si postoj plný touhy po Bohu, vnitřního pokoje, modlitby a pozornosti k dění ve své duši...

Když budeme upřímně toužit po duchovním rádci, a přesto ho nenajdeme,
Bůh se postará jinak.

Také častá zpověď, i když nepřejde v duchovní vedení, je důležitým prostředkem očišťování srdce a zdrojem světla pro pochopení, co se děje v naší duši."

Z knihy "Ve škole Ducha svatého" (Jacques Philippe, karmelitánské nakladatelství)