Začalo to pátečním evangeliem (MK 12. 28-34):


"...Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“..."


...a tak jsem si vzpomněla na pár útržků z loňské postní duchovní obnovy, kterou vedl P. Karel Satoria:


"Jestli chceš mít rád druhého, STAREJ SE O SEBE!
- branou moudrosti, když se chci starat o sebe, je poznat sám sebe

Láska je vůle orientovaná k dobru - tzn. chci dobro milovaného.

Tím dobrem často není to, co ten druhý chce.
Dobrem člověka je být tím, čím je.

Mít druhého rád může někdy znamenat, že chci kousek jeho dobra pro sebe, něco, co na něm mám rád a to mě obohacuje, (ale to není pravý význam přikázání: milovat bližního jako sám sebe).

Dělat něco s láskou neznamená, že mi u toho je dobře,
98% dobrých činů není provázeno úžasnou příjemnou emocí,
ale znamená to, že do toho investuji to nejlepší, čeho jsem v dané situaci schopen.


...v sobotu na to všechno volně navázala postní myšlenka na den se svatými:

 ...v pondělí jsem otočila kalendář Malá poselství od V. Kodeta a myšlenkou na tento týden je:

"Kdo hodně miluje, vykoná nejvíc, i  kdyby jeho dílo v očích lidských neznamenalo nic."

...a v úterý to završilo druhé čtení z breviáře:

O dobru lásky

"V Janově evangeliu Pán říká: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem...
A v listě téhož apoštola čteme: Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. 

Ať se tedy věřící nad tím zamyslí a podrobí opravdové zkoušce nejhlubší zákoutí svého srdce. A jestliže podle svého svědomí v sobě najdou něco z ovoce lásky, ať nepochybují o tom, že mají v sobě Boha. A aby byli stále více schopni přijmout takového hosta, ať se jejich srdce rozšiřuje vytrvalými skutky milosrdenství. Jestliže totiž Bůh je láska, nemá mít naše láska žádnou hranici, protože božství se nedá uzavřít do žádných hranic.

Moji milí, každý čas je jistě vhodný ke konání skutků lásky. Avšak tyto dny k tomu vybízejí obzvlášť. Ti, kteří touží slavit velikonoční tajemství našeho Pána s čistou duší i tělem, ať se co nejvíce snaží získat právě tuto milost, protože v lásce je vrchol a souhrn všech ctností a protože láska přikrývá množství hříchů.
Když se tedy chystáme slavit to největší ze všech tajemství, kdy krev Ježíše Krista smyla naše hříchy, připravme nejdříve obětní dary milosrdenství: to, co nám dala Boží dobrota, dávejme i my těm, kteří se na nás provinili.
Buďme nyní také štědřejší k chudým a laskavější k těm, kteří trpí různými slabostmi. ...
Nebojte se, že se tímto vydáním zmenší vaše prostředky. Štědrost sama o sobě je totiž ohromným majetkem. A nemůže se stát, že by nebylo co rozdávat tam, kde živobytí dává i dostává sám Kristus. Neboť při každém takovém díle spolupracuje ta ruka, která chléb lámáním zvětšuje a vydáváním rozmnožuje.
Ten, kdo dává almužnu, ať je klidný a veselý, protože největší zisk bude mít ten, kdo si pro sebe ponechá nejméně..."
(Z kázání svatého Lva Velikého, papeže)

...a teď už snad jen zpátky k páteční závěrečné modlitbě:

"Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze Krista, našeho Pána."