Aj, Ženich jde, zní z nebe hlas,
kdo moudrý, ať procitne,
lampu připraviti má čas, a tak hanbě unikne.
Když Pán o půlnoci přijde, svým radost chtěje dáti,
kdo nemoudrou pannou bude, venku zůstane státi.

Lampa ta je svědomí tvé, olejem víra v Krista,
láska pak s nadějí, ty dvě, učiní, že je jistá.
Čistý olej býti musí,
má-li hořeti jasně,
sic se plamen sám zadusí,
přichystej si jej časně.

Jestliže se zde opozdíš,
nic nedbaje dobrého, marně potom jinému díš:
Dej mi z oleje svého.
Neb ten, kdo má, pro sebe má,
strom nedává jinému stromu ovoce,
každý dá, co má, Pánu svému.

Chceš-li býti z počtu svatých,
musíš znamení míti kříže Kristova v činech svých
a v srdci jej nositi.
Nic platný Beránek není,
tomu, jenž ctnosti nedbá,
jako tvrdému kamení déšť plodnosti nedodá.

Obrať se k Bohu rychle zase,
uvaž, že tvůj čas míjí.
"Dnes" dokud je, máš ještě čas,
ten, který rychle míjí,
když pak přejde, nevrátí se,
nadarmo se ohlídáš,
k pokání jiného více navěky neuhlídáš.

(hymnus)