Pokrm pro duši

Na sv. Mikuláše se probouzím o něco dřív než ostatní a snažím se prosit Ducha Sv., abych dnešní slovo na den vybrala s NÍM. Pročítala jsem si liturgické texty a snažila se přemýšlet, co nám tím chce Pán dnes říct:

1. čtení je plné neuvěřitelných věcí:

„…Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod…“

Něco, co bylo suché a vyprahlé se proměňuje v úrodnou půdu – v život, co bylo nemocné se udravuje, starosti a vzdychání se proměňují v radost a veselí…
I v evangeliu Pán Ježíš uzdravuje chromého, kterého před něho spouštějí střešním otvorem. Beznadějná situace se proměňuje, když člověk překoná nějaké překážky (to, že je ochrnulý, zástup lidí, musí přijít střechou) a jde za Ježíšem.
Asi dnes neuvidíme takové velké zázraky, že někdo uzdraví chromého, asi dnes do oběda neroztaje všechen sníh…, ale můžeme se snažit překonávat překážky v maličkostech a jít za Ježíšem a on sám činí zázraky každý den v našich životech, i když si to neuvědomujem. Tak bychom se je mohli snažit dnes víc vnímat a o ně usilovat, abychom si večer mohli říct větu, kterou končí dnešní evangelium:
„Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“

Když jsem tato slova vyslovovala ještě jsem netušila, co nám na ten den Pán připravil za překvapení a zázraky. Při snídani jsme si uvědomili, že jsme slíbili našim volontérům, že se za nimi přijedem někdy podívat a sliby se mají plnit, tak proč ne zrovna dnes. :-)

Podařilo se nám vytelefonovat a zjistit, jestli vůbec budou doma, aby o ničem nevěděli a bylo to pro ně překvapení. Jejich pan farář nám prozradil, že doma budou a že dokonce v 16:30 mají poutní mši sv. v kostele sv. Mikuláše. Vesmírný úlet začal! :-D

Všechny plány jsme změnili a vyrazili na pouť za i se sv. Mikulášem. Cestou jsme se totiž stavili s Vesmírným Mikulášem, čertem a andělem překvapit ještě 2 moc milý človíčky, kteří pracují v Ústí nad Orlicí… :-D

Cesta autem nám docela rychle utíkala, protože jsme hráli hru: „Co si kdo myslí za postavu“ John byl např. Brouk Pytlík, Děda Lebeda… Ondra kde co, Helenka pingpongový stůl a já Šmoulinka…:-D To byste nevěřili, co nám to dalo všechno uhodnout.

Cesta utíkala, ale kvůli sněhu trochu pomaleji, než bychom si přáli… Začátek mše sv. se blížil a nám bylo jasné, že máme před sebou ještě hodně km, které nestihneme za pár minut zdolat. Smířili jsme se s tím, že mši sv. nestihneme, ale jeli jsme dál.

V 17:00 jsme zastavili před kostelem. Říkali jsme si, že to už bude asi závěrečné požehnání, ale bylo nám divné, že z kostela vychází zpěv: „Ejhle, Hospodin přijde“. Vstoupili jsme do kostela a zjistili, že mše sv. teprve začíná… Nechápali jsme… Pan farář se omlouval za zpoždění, že prý měli nějakou technickou závadu na autě, tak že začínají pozdě.

V tu chvíli mi bylo jasné, že za tím vším stojí Pán a že začátek mše sv. pozdržel technickou závadou na autě, abychom my mohli být na moc krásné poutní mši sv. Byla to fakt nádhera i sv. Mikuláš přišel a obdaroval nás různýma dobrotama, ani jsme si to nezasloužili. Překvapení bylo na obou stranách a volontéři i my jsme měli velkou radost! Janča (volontérka) děkovala ještě za Boží prozřetelnost, že dopoledne pekla buchtu, kterou nás pak mohla pohostit. :-)

Byly to moc krásné chvíle na faře v Nové Hradečné! Myslím, že jsme opravdu všichni cítili vděčnost Pánu za krásný den plný viditelných a hmatatelných zázraků! Cestou zpátky jsme se modlili růženec za všechny, kdo prožívají něco těžkého…

Jedeme a jedeme…. kratší cestou přes Polsko, silnice se zužuje a je čímdál víc netknutá pluhem, jedeme pomaleji a pomaleji a zažínáme hrabat a hrabat, až jsme se rozhodli nasadit řetězy. Pokračovali jsme v jízdě, až najednou přijedeme k místu, kde cesta úplně končila a ani nebyla pod tím sněhem vidět. Vrátili jsme se teda o pár km zpátky a zkusili jinou (dle mapy horší) cestu, kterou jsme se naštěstí dostali pár minut před půlnocí až na Vesmír.
Unavení, spokojení, šťastní, vděční jsme uléhali se slovy:
„Dnes jsme viděli něco podivuhodného.“