Dnes tak trochu v pozadí slavnosti Ježíše Krista Krále
slaví také svátek sv. Cecilie, panna a mučednice,
o které se toho s jistotou moc neví...
Kromě toho, že je patronkou všech hudebníků a zpěváků,
je taky mojí biřmovací patronkou, a proto je mi nějak bližší... ;-)
obraz sv. Cecílie namaloval Nicolas Poussin (1594-1665)
Zdroj: https://cirkev.wordpress.com/2011/11/22/poselstvi-sv-cecilie/
"Svatá Cecílie je vzorem křesťanského života, života plně oddaného Bohu. Zamysleme se nad tímto vzorem a snažme se jej následovat. Pamatujme, že v něčem mohou být cesty různé, ale Směr a Cíl máme jen jeden. A úspěšní můžeme být jedině tehdy, pokud svůj život podřídíme tomuto Cíli. Ať už žijeme v manželství, či Bohu zasvěcený život, jsme celí Jeho. Ochota snášet pro Pána rozličná příkoří a protivenství, od drobných úšklebků až po mučednickou smrt, je logickým vyústěním tohoto postoje. Postoje, který (jak nesmíme zapomenout) je jediný správný!"
(Z poselství sv. Cecílie - Ignác Pospíšil)
Ze životopisu sv. Cecílie:
"V aktech z poloviny 5. století o mučednické smrti sv. Cecílie je uvedeno, že pocházela ze senátorské rodiny a už od dětství byla křesťankou. Rodiče jí podle zvyku vybrali ženicha přiměřeného postavení, nehledě na to, že se jedná o pohana. Cecílie však toužila cele patřit Kristu a v tom směru již dříve udělala slib. Důvěrnou modlitbou řešila to, v čem by jiný viděl nepřekonatelný problém. Jako poslušná dcera přistoupila ke svatbě s Valeriánem, avšak hned po obřadu poslala Cecílie, na pokyn anděla, svého novomanžela ke třetímu milníku na apijskou silnici, kde jej papež Urban (?) pokřtil. Valerián souhlasil, že s Cecilií bude žít bez porušení jejího panenství a hned poté co se k ní jako křesťan vrátil, společně s ní měl vidění vznášejícího se anděla, který oba novomanžele korunoval růžemi a liliemi. Detaily, týkající se vlivu Cecílie na obrácení jejího snoubence, jsou zřejmě pozdějším doplňkem. Jisté je, že zde hrála nejpodstatnější roli modlitba a Boží milost.
...slavnostně vyznala svou víru a byla odsouzena k smrti udušením v lázni ve vlastním domě. Pokus o tuto popravu přežila, proto popravčí dostal příkaz setnout jí hlavu. Třemi sečnými ranami zasáhl její krk a přestože ještě žila, zanechal ji pomalu umírat. Papež její tělo pohřbil v Kalixtových katakombách vedle papeže a biskupů.
O pohledu samotné Cecílie na mučednickou smrt Zlatá legenda od biskupa Iacopo da Varazze (+1298), v interpretaci P. Jos. Koláčka (z radia Vatikán) říká: „Centurioni, kteří měli v Římě stráž při popravě sv. Cecílie, a mnoho okolostojících naříkalo nad tím, že tak půvabná dívka chce čelit smrti. Tehdy jim Cecílie řekla: ,Drazí chlapci, zemřít to neznamená ztratit své mládí, nýbrž proměnit je na lepší: je to jako dát bahno a dostat za to zlato, opustit ubohou chatrč a vstoupit do nádherného příbytku. Můj Pán dává stokrát víc než se mu dá.´
...Všechna různá vyjádření o její mučednické smrti mají jako společného jmenovatele radost srdce z toho, že patří Pánu a v radosti bývá zpěv velmi přirozený i když jde o stav v nitru. Proto ať Cecílie, přes všechna pochybování, zůstane patronkou hudby, neboť její srdce bezpochyby jásá, oslavujíce Pána ve zbožné melodii.
Jako stvrzení její panenské čistoty bychom mohli považovat fakt, že její tělo zůstalo po smrti neporušené, což se vyskytuje u více světců právě jen s touto ctností na heroickém stupni. Zachovalost jejího těla jakoby též zdůrazňovala pravdu výše citovaných slov, že zemřít (pro Krista) neznamená ztratit své mládí.
Po postavení baziliky sv. Cecilie v římské čtvrti Trastevere (Zátibeří), v místě jejího domu, dal papež Paschal I. v roce 821 přenést z katakomb její tělo a také ostatky Valeriána...
Sarkofág sv. Cecilie byl zde objeven během restaurátorských prací v roce 1599. Dne 19. října kardinál Pavel Sfondratus za přítomnosti správce, sekretáře vikariátu a jezuitů Alagona a Morra sarkofág otevřeli a užasli. Průzkum sargofágu o tři dny později, z rozhodnutí papeže Klimenta VIII., provedl kardinál s církevním historikem Baroniusem. Otevřeli v něm uloženou truhlu z cypřišového dřeva a v ní se nacházelo nezetlelé tělo mučednice. Nespočívalo naznak, jak bývá obvyklé, ale uložené na pravý bok. Pokrýval je hedvábný závoj, jenž byl ještě potřísněn krví. Šaty Cecílie byly protkány zlatými nitkami. Baronius napsal: „Působila dojmem, jako by spala, spíše než jako mrtvé tělo.“ Byl povolán sochař Stefano Maderno, který tělo mučednice tak, jak bylo nalezeno nakreslil a později podle této kresby vytvořil mramorovou sochu. Nález potvrdil její mučednickou smrt."
071 Stefano Maderno, Sv Cecilie, S Cecilia in Trastevere, Rim
Vyslyš, Bože, naše prosby a na přímluvu svaté Cecílie nás naplň radostí, abychom Ti z celého srdce zpívali chvály. Prosíme o to Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Komentáře
Doufám, že převzato s písemným souhlasem autora, jak v záhlaví každé stránky důrazně požaduje.
Aha, díky za upozornění. Toho jsem si opravdu nevšimla...
Je to ale dost smutný, u stránek s takovým obsahem to fakt nechápu. Pak jsou teda skoro k ničemu a dotyčný si to mohl napsat raději jen doma do notýsku, aby to nikdo neviděl... :-)
Nebo řekněme, že by stačilo uvést, že jsem to slyšela v homílii a doslovně jsem to přepsala...? :-D
Škoda, tak příště si budu muset vystačit jen s wikipedií...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.