"...

Ježíš musel vědět, že na to ten člověk nemá, že toho není schopen, tak proč to chce? Chtěl ho Pán zkoušet?... Bůh nemusí člověka zkoušet jako učitel žáčka, jestli se naučil, vždyť on zná naše srdce. Vždycky když se mluví o zkoušce, je to proto, že Bůh dovolí, abychom procházeli těžkou životní situací, ve které máme vyrůst v důvěře a v lásce.

Nelpět na tom, co máme, kdo z nás to dokáže? ...Lpět na čemkoli, co není Bůh, je šílenství... velký životní podvod, protože právě toto je kořenem zla.

Všechno je naše jenom tehdy, když to nevlastníme a Ježíš pro nás chce jediné rozhodnutí vyjít ze sebe, dát všechno Jemu do rukou a užívat věcí stvořených tak, jak chce On. Tím majetkem nerozumíme jenom věci hmotné, ale ve všech ostatních rovinách, hodnoty života intelektuální... Jak lidé dokážou být plni vlastnění svého intelektu, svého poznání, svých schopností, svých titulů, svých kontaktů... Všechny naše schoponsti, dary, čas, zkušenosti, se nám bohužel, když je vlastníme, stanou modlou překážkou na cestě s Bohem. To je ta největší životní zkouška, protože čím více toho s Bohem zažívám, tím více se mi to stává úskalím, pokud to nevnímám jako něco, co tu mám pro druhé...

Jedno je jisté, to, co Pán chtěl po tom mladíkovi a co chce taky po nás, to bylo a je nad jeho a nad naše síly. To je taky taková pečet toho Božího - Bůh chce vždycky nad naše síly, protože chce, abychom konali to, co chce On z Jeho síly. Jestliže po vás Pán něco chce, tak sami ze sebe na to nemáte ani dost schopností, ani dost času, ani dost sil, ani dost příležitostí, ani dost kontaktů... NIC!

A když začne ve vašem srdci nějaký otazník, jestli tohle Bůh po mě nechce, a má to všechny tyto atributy, tak si buďte jisti, že je Pán při díle. Problém je, že my když máme pocit, že to co chce Pán je nereálné a je, tak zapomeneme na to, co chce On a začneme dělat to, co můžeme, a tak vlastně zneužijeme všech těch darů pro to, abychom je používali podle svých představ, svých schopností a svého času a paradoxně ti, kteří jsou nejaktivnější i v církvi, mohou být lidmi, kteří jsou nejvíc mimo... Můžeme být lidmi, za kterými je skutečně vidět mnoho a přesto to může být něco, co po mně Bůh nechtěl... proto je tak důležité žít pod tím pohledem Božím, v tom neustálém dialogu lásky v té úplné obnaženosti a odevzdanosti do jeho rukou, abychom si nevymýšleli co máme dělat. Protože když člověk dělá věci které sám chce a Bůh nechce, tak se dostane do situace, kdy má Bohu za zlé, že přece on se namáhá a Bůh ho v tom nechá, jak to Pán mohl dopustit, jak to, že jsem se zhroutil, jak to, že jsem onemocněl a zrovna ve chvíli, kdy se to tak nejmíň hodí... tak co ještě mám dělat? Vždyť já se tak snažím? Tak se přestaň snažit a začni mě poslouchat... všechny věci, které konáme z svévole, tak nás staví proti Bohu...

On nás nikdy nenechá samotné, protože je věrný, ale z naší strany očekává důvěru, poslušnost, spolehnutí se na něj a ochotu nechat se vést k tomu, k čemu nás vede on.

V tom "PAK PŘIJĎ" je naděje...  můžeme se modlit, aby přišla ta chvíle, kdy člověk uslyší a poslechne - "pak přijď" to znamená, že já můžu příjít..., já můžu přijít už dnes, ale já můžu přijít zítra, pozítří a přijde den, kdy pochopím, že odkládat tento okamžik a toto rozhodnutí je největší hloupost, kterou bych mohl udělat. Že je potřeba hned, jak se probudím, k Pánu přijít a hned jak se věci hromadí, tak k němu přijít a když věci jdou k němu přijít a když nejdou tak ještě víc k němu přijít a navyknout si k němu chodit a nebránit mu, aby mohl působit v našem životě... Následuj mě neznamená jenom jít tudy, kudy Ježíš prošel, ale jít s Ním ve všem za ruku a žít jeho životním stylem. Následujeme toho, koho milujeme a jsme s ním rádi, protože Ježíš tím pohledem zve k následování z lásky...

V lidských vztazích to tak někdy je, že ti lidé musí projít od počáteční zamilovanosti, přes to období, kdy si vzájemně vyhovují, až si pak přestanou vyhovovat a až nejsou schopni si dát to, co by druhý potřeboval, a najednou zjistí, že jsou si největším darem jenom tím, že jsou. A tak to v životě je a naštěstí u nás taky, že poznáváme čím dál víc, že tím největším bohatstvím je, že mám víru, že mám Ježíše, že nejsem na život sám, že jsem v jeho srdci a on je v mém srdci, že s ním můžu být celý den, že jsme si vzájemně darovali život, že nás nic nerozdělí, ať se stane cokoli a že to ostatní k tomu životu tak nějak patří, ale není to to podstatný... To "následuj mě" to je dar pro nás...

Jsou slova, která vedou ke smutku, protože jsou jako meč, který proniká až na rozhraní duše a ducha odděluje od nás to, co nám brání být podle Božích představ. A když nás slovo Boží uvede do hluboké krize, tak to nemusí být špatně. Důležité je, abychom v té chvíli se drželi Jeho a nenechali to slovo zahlušit bohatstvím... Tím trním, které dusí to slovo, je na prvním místě bohatství, všechno to, čemu dáváme přednost před Ním...

"Svěsil hlavu a smuten odešel."  V té chvíli se přestal dívat do Ježíšových očí a ta tvář, která byla chvíli možná udivená, vyděšená, zmatená, tak zesmutněla a s tím smutkem si šel domů. Tak takhle to vypadá, když se přestanu dívat do Pánových očí, kdy se přestanu u něj hledat poznání toho, co je správné, kdy opustím ten pohled Jeho lásky a vrátím se k tomu svému, ten chudák ke svému majetku... V té chvíli bylo úplně jedno, jestli přikázání znal nebo neznal, dokonce bylo jedno, jestli je zachovával nebo nezachovával. My si ty všechny svoje zásluhy můžeme strčit za klobouk... K čemu by to bylo, kdyby to nevedlo k jedinečnému vztahu s Ježíšem? Není-li mou chloubou On, tak bych měl zavřít ústa a přestat se chlubit...

Cesta následování není pro lidi bezchybné a dokonalé, ale pro ty, kdo nespoléhají na sebe. Pán nás nevolá k následování za odměnu, ale protože nás miluje a touží po nás, protože je to pro nás nezasloužení dar.

Já si nemůžu spásu zasloužit ničím, i kdybych byl poctivý a pracovitý, obětavý, i kdybych pro druhé do ohně skočil, ale neměl tu lásku, která vyrůstá z Ježíšova srdce, nic mi to neprospěje... U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno..."

Celý záznam přednášky "S láskou na něj pohleděl II." P. Vojtěcha Kodeta si můžete poslechnout zde:
Rekolekce pro ženy II. 10.10.2015