"U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: »Ženo, to je tvůj syn.« Potom řekl učedníkovi: »To je tvá matka.« A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě."
(Jan 19,25-27:)



Kázání z velké pouti k Panně Marii Karmelské:

...U paty kříže se zrodila církev...
Tam začly ty nové vztahy, které se rodí z přijetí té lásky Ukřižovaného,
z lásky Ducha, kterého Ježíš předal P. Marii a Janovi...

Jsou to vztahy, které překonají všechnu naši lidskou zkušenost se vztahy přátelskými, rodinnými, že to jsou vztahy, které jsou založeny na Bohu a mají být ke slávě Otcově. Vztahy, ve kterých máme žít novou Ježíšovu rodinu, kdy On bude uprostřed nás a skrze nás bude pokračovat Jeho dílo...

Pod křížem se rodí nové vztahy a my jsme pozvání, abychom stanuli pod křížem...

Vztahy, které jsme žili, se mohou proměnit, můžou dostat úplně jiný zrdoj lásky. My se pokoušíme celý život žít vztahy v lásce, ale ta lidská láska je strašně křehká.  Je jako ranní vánek, prostě to chvíli chcem a pak nám to nejde a pak nechcem, a pak zase to jde... a  zraňujeme se navzájem a bolí nás to a hledáme, jestli by to někde nešlo jinak a ono to je všude stejný...

Vztahy je vlastní tajemství našeho života... Bůh to jsou vztahy, vztahy lásky v Nejsvětější Trojici.... My jsme pro lásku přišli na tento svět a nemůžeme žít své vztahy jinak, než z této lásky...

Můžeme pod ten kříž symbolicky přijít se všemi, se kterými ty naše vztahy utváříme... aby všechny tyto vztahy byly proměněny a měly účast na těch nových vztazích, které tvoří Bůh uprostřed nás, my se stáváme Ježíšovou rodinou, ve chvíli, kdy jako Maria posloucháme Jeho slovo...

Novou Ježišovu rodinu tvoří ti, kteří plní Otcovu vůli...

A my se účastí na té liturgii rozhodujeme, že chceme dát tomu Božímu a Boží vůli přednost před každým svým chtěním, před všemi svými žádostmi, očekáváními, plány, že chcem skutečně, aby Bůh byl první a abychom konali to, co chce On. A v této poslušnosti Slovu a Otcově vůli, nespoléhali na sebe, otevřeli se té lásce Ježíšově...a lásce Ducha, který byl těm dvěma dán, aby Bůh mohl mezi námi konat nové věci... Aby i tu naši původní rodinu a všechny naše vztahy proměnil... a aby nám otevřel oči pro ty, se kterými nás zve do nových vztahů, do života, který máme žít v tomto světě pro něj a z jeho lásky. A tak přistupme s důvěrou pod Ježíšův kříž s pohledem na tu lásku, která se zcela vydala a my mu dejme sebe tak, jak jsme, s důvěrou, že se nás v těch našich vztazích ujme.

(Z kázání P. Vojtěcha Kodeta z velké pouti k Panně Marii Karmelské, 19.července 2015)