"Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval."
(1.čtení Gal 2,19 –20)
...Nežijeme v novém světě, ale žijeme jako noví lidé ve starém světě, který od nás očekává něco jiného než Bůh. Mějme odvahu naplňovat Boží očekávání, i když tím třeba někoho jiného z tohoto světa zklameme...
Každý z nás měl od prvotního hříchu připravené místo v pekle... Pán si nás ale zamilovat a za nás se obětoval, aby nám připravil místo v nebi!
"...Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic..."
(Evangelium Jan 15, 1-8)
Buďme napojeni na Krista, ať neuschneme... Pokud jsme napojeni na Krista, nemusíme se o moc víc starat... a vždycky náš život přinese plody.
" Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. "
To my většinou nemáme rádi, když se něco čistí, bývá to nepříjemné. Pán prořezává naše životy od přebytečných větví a dává tak větší sílu růst těm, které ovoce nesou. Víme, že nejkrásnější květiny rostou na hnoji... Přesně to dokáže Pán, že na rozpadlišti našich životů a vztahů nechá vzrůst to nejvzácnější, co by jinak nevyrostlo do takové krásy. Jen s Pánem můžeme nechat proměnit něco, co zapáchá, v krásnou voňavou květinu.
(myšlenky z dnešního kázání Mons. M. Slavíka)
Závěrečná modlitba:
Bože, tys provázel svatou Brigitu různými životními cestami, a když rozjímala o umučení tvého Syna, dals jí poznat moudrost kříže; nauč i nás, ať za všech životních okolností dovedeme vždycky hledat tebe. Skrze Krista, našeho Pána.
Komentáře
V životě jsem květiny na hnoji růst neviděl. Možná tak ještě kopřivy.
Hm, možná proto, že je tam nikdo nezasel. :-)
Tak jasně, většinou samotný hnůj nestačí, ale hlína bez hnoje taky ne. Moje teta měla vždycky zahradu plnou krásných velkých kytek bohatých květů. Takové nám doma nikdy nevyrostly. Teta totiž pravidelně hnojila půdu a používala i tzv. slepičáky a výluh právě z kvašených kopřiv... ;-) veřte mi, fakt to nevonělo! Bylo odporné s tím manipulovat. Naštěstí Bůh se našich marastů neštítí ale proměňuje je. Jako v té půdě se to promění pro důležité živiny, které způsobí, že stonek je pevnější, květ bohatší a dokonce i voní. ;-) Bez hnojiva to jde taky, ale vyroste jen malá slabá rostlinka, která nic nevydrží, při prvním suchu uschne a při první bouřce se zlomí...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.