Pokrm pro duši

"Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích,
to je můj bratr, má sestra i matka."
(z dnešního evangelia: Mt 12,46-50)

Co je ale tou "vůlí mého Otce"? Často máme tendenci svádět na Boží vůli úplně všechno... a nejvíc hlavně to, co se nám nepovede, co zapomeneme, co nezvládneme... když zakopneme na schodech a zlomíme si nohu, když nám ujede autobus, když neuděláme zkoušku, když rozlijeme mléko, když chytneme chřipku, když nám někdo na druhé straně nebere telefon... jak snadno z takových situací uděláme "Boží vůli". Řekneme si: "Když mi nevezme telefon, asi je Boží vůle, abychom se nepotkali." Přitom ten na druhé straně byl třeba jenom na záchodě, nebo byl někde, kde je slušné telefon nezvedat...

Co je ale teda tou Boží vůlí? V rámci Katolické charismatické konference v Brně se konala přednáška sestry Veroniky Barátové s názvem: Problém rozlišování Boží vůle. Možná neposkytla odpověď na všechny naše otázky, ale přinesla mnoho podnětů k zamyšlení a zdravější pohled na Boží vůli. Někdy je moudřejší s pokorou říct: "nevím, proč se to děje", než tvrdit, že to je jistě Boží vůle...

Nabízím pár útržků z mých chabých zápisků ze zmiňované přednášky:

Problém rozlišování Boží vůle (s. Veronika Barátová)

S jistotou můžeme říct, že BOŽÍ VŮLE je:

- abychom byli spaseni
- abychom se učili milovat
- abychom se učili Ježíšovu pohledu
- abychom poznávali pravdu...

Ježíš se na nás dívá s láskou.
Dívám se i já na sebe do zrcadla s láskou?
Umím se dívat s láskou i na druhé? I když to je někdy pohled přes slzy?

Víra je učit se dívat na svět Ježíšovýma očima.

Měli bychom být opatrní v nazývání různých situací Boží vůlí.

Vyžaduje to pokorný přístup - můžu se sice domnívat, že něco je Boží vůle, ale ono se to ukáže až zpětně, není to vidět teď hned.

Často chceme mít věci v rukou a vědět, co je Boží vůle, protože neumíme důvěřovat Bohu, nechceme být v nejistotě.

Bůh není úplně za vším, co se děje! Často slyšíme: "Když to Bůh nezpůsobil, tak to aspoň dopustil a když to dopustil, tak to asi bude Boží vůle..."  Tím se můžeme také hodně mýlit, lepší je zůstat u "NEVÍM".

Bůh způsobuje dobré věci a pokud dopustí např. nemoc, není to potrestání. Odpověď na naše nějaké odevzdání se není těžkost, ale máme sílu tu těžkost přečkat.

Těžkosti jsou důsledkem hříchů.
Neobžalovávejme Boha, musíme Ho osvobodit z lavice obžalovaných...
a to pohledem na kříž.
Ježíše jsme ukřižovali my, ne Boží vůle! Ježíš šel cestou utrpení a vrátil se, abychom věděli, že s Ním je vždycky cesta ven. Nebyli jsme stvořeni pro utrpení, ale nemůžeme se mu vyhnout. Ježíš chce vstoupit do našeho utrpení.

Nepomůže nám říkat: "Proč já?". Tím bychom jen posadili Boha na lavici obžalovaných. Lépe je ptát se: "Jak? Co mám dělat v té situaci?"
Bůh nám nedává černobílé odpovědi, ale jde v tom s námi.

Zdroj: Fotografie z KCHK 2015 - Vít Kobza 9.7.2015

V hledání nám mohou pomáhat tzv. ROZLIŠOVADLA:

1) přirozená rozlišovadla:

- zdravý selský rozum (Bůh nás vybavil rozumem. Někdy jsme tak "předuchovnělí", že zapomínáme na to, že nás Pán vybavil rozumem. Budu se sice modlit, ale budu také hledat. Je třeba spojit rozum s modlitbou (naslouchání Bohu).

Pán k nám mluví evangeliem, ne étericky.

Je důležité nejen naslouchat, ale i poslouchat (poslušnost) a prosit Pána, aby mě učil být vnímavým. On k nám mluví i skrze lidi a situace...

Nechtějme to formovat sami. Pocity jsou důležité, ale je třeba vědět, že jsou subjektivní. Nesmíme se bát jít se poradit..., ale zároveň vědět, že je to jen rada! Odpovědnost za jakékoli rozhodnutí je stále MOJE.

Já dozrávám do lidství skrze zodpovědnost. Budeme dělat omyly, ale Bůh nás vždycky povede, podobně jako GPS má funkci "přepočítávám". :-)

2) mimořádná rozlišovadla:

- to znamená, když žádáme zvláštní znamení...
Nedělejme to často, Bůh nám dává znamení skrze lidi, situace, které jsou, ale my většinou chceme nějaké mimořádné znamení. (např. Když se ten kluk otočí, vezmu si ho za muže.) :-)

Je potřeba spojit znamení s pokorou, samotné znamení nestačí.

Někdy se jedná o zneužívání Písma na způsob věštící koule:
- otevřu, zabodnu prst a to je to, co mi Pán říká. Interpretuju si to tak, aby se mi to hodilo. Někdy je to na místě, ale někdy to je jen řemeslo. Boží slovo nám není dáno k tomu, abychom s ním takto zacházeli. Je nebezpečné takto hledat odpovědi na naše životní problémy. Bible neobsahuje odpověď na každý můj problém. Interpretace je velmi subjektivní.
Mimořádná rozlišovadla nikdy nestačí, je třeba zapojovat hlavně přirozená.

Boží vůle při hledání povolání:

Bůh nás chce vést, důležitá je také TOUHA k něčemu.
Když člověk hledá svoje povolání, přirozeně ho většinou vede do manželství, ale někdo neví... Někdy se vyplaví i touha po řeholním životě: "A proč bys to nemohl/a být ty?" a nejde se té touhy zbavit... Jedná se o hlubokou touhu, která přetrvává v čase. Někdy to ani není touha, ale náklonnost, vrací se, nepřichází to zvenku, ale rodí se to v nás...

Ale pokud uvnitř nemáme tuhle touhu a tíhnutí, tak proč si tuto otázku klademe?

Je potřeba se zbavit utkvělých představ o svém životě, jinak nám to nedovolí otevřít se jiné formě života.

Důležité je taky zvažovat své limity (nemoci, i psychické). Při hledání nemůžeme sedět doma. Svou cestu poznáváme skrze vztahy a situace.  Ten kdo nám radí, nám má pomoci otevřít se.

Mnoho lidí zůstává i single. Je Boží vůle, aby tento člověk zůstal sám? Na to neexistuje odpověď... Důležité je ale přesto ŽÍT S JEŽÍŠEM. Život s Ježíšem se nedá prohrát ani nemůže být neplodný.

Je potřeba žít s Bohem, ale formu života pouštět z rukou a otvírat se Bohu i třeba v některé službě.
Prohra je zůstat v utkvělé představě. Je třeba prosit Boha o milost. Co On ode mne očekává v této situaci? Jsou kolem mě lidi, možnosti služby...

Někdo sice našel formu života, ale nežije s Bohem a pak se to rozpadá. Důležité je žít s Bohem. Pane ukaž nám, jak máme žít s Tebou...
Amen