V dnešním slově na den (evangeliu) čteme: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ (Jan 13. 38)

Ježíš dobře věděl... ale také nám říká: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě." (Lk 9, 23)

Jak snadné je něco, někoho zapřít, když je to nepohodlné, nepříjemné, nebezpečné...
a jak těžké je zapřít SÁM SEBE, hříšného člověka v nás, který nás láká odhodit kříž...

Jenže: "Meč, kterým se bojuje proti hříchu je kříž." (ze sobotní adorace DSM)

 

On je tím pšeničným zrnem, které jako první padá do země a odumírá, aby přineslo hojnou úrodu. On jako první ztrácí svůj život, aby nás všechny zachránil pro život věčný (viz Jan 12,20-33 – evangelium 5. postní neděle).

celý text z E-Květné neděle B (od Paulínek)

 

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
(2 Kor 4, 10-11)

 

Člověk sám na to nemá, ale vždyť Bůh je nám blízko...
A tak se chci snažit i třeba proto, že dnešní den začal úplně jinak, než bych si přála, nechat umírat svoje představy a touhy a věřit, že právě v tom je mi Bůh "blíž, než se zdá..."