Co si mám počít?

Taky si někdy říkáte: "Co si mám asi teď počít?"

Jsou dny, kdy takových situací je hodně a někdy zase méně, ale žádný den se většinou neobejde bez podobně laděné otázky, pokud se člověk snaží hledat, co je správné. Dnešní den slavnosti Zvěstování Páně k takové otázce: "Co si mám, Pane, počít?" vybízel zvlášť intenzivně... :-)

Od rána jsem si tak v klidu připomínala příběh, kdy archanděl Gabriel navštívil Marii se slovy: "Počneš a porodíš syna..."
A Maria na to řekla: "Staň se - fiat!"
Známý příběh, který nás příjemně v postní době přenese do atmosféry adventu a moc nás na něm nic nepřekvapí. Učíme se prostě s Marií říkat: "Buď vůle Tvá."
I po vzoru dnešního druhého čtení a žalmu:

"Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli..."
(Žid 10, 4 - 10)

To víme, to známe..., i když se to potom přeci jenom hůř uvádí do praxe... Zvlášť ve chvílích, kdy si jasně uvědomujeme, že Boží vůle je jiná než ta naše.

A do toho najednou v jednom článku čtu:

"Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt."
(Jakub 1, 15)

Nějak mi dřív asi nedošlo, co všechno se dá "počít"!? :-) A tohle je zrovna takový děsivý příklad početí, které se ale v lidském těle děje docela často... a mnohdy si to ani neuvědomujeme, že v nás něco tak zhoubného může růst. Pravda, zrovna nám z toho (s výjimkou obžerství) nenaroste břicho, tak se to těžko pozná. :-D

A tak jsem se honem vrátila k původnímu nadějnějšímu "početí":

"...Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
(LK 1, 26 - 38)

Ufff, ještěže to početí z ducha zla v Evě vystřídalo početí z Ducha sv. v Marii...

Dnes jsme měli možnost strávit půl dne na rekolekci s panem kardinálem M. Vlkem, který nás vybízel právě k tomu, abychom se otevřeli Duchu svatému a abychom se naučili nazpamět aspoň jednu modlitbu k Duchu svatému. V kancionálu je prý podle důležitosti zařazená na třetí místo ještě před modlitbu k Panně Marii. ;-) Protože Bůh přichází na svět skrze Ducha svatého. Teprve skrze Jeho milost člověk může odpovědět na Jeho přítomnost v našem životě, tak jako Maria.

"Každý z nás se má stát Marií a nechat zrodit Boha v sobě."

Dávejme pozor na to, co se nám v srdci "počíná"! Prosme, aby se v nás rodil Bůh a ne hřích. A pokud se v nás přeci jenom uhnízdí hřích, nenechávejme ho růst, ale spěchejme s ním "na potrat", aby v nás mohl bydlet znovu Duch svatý.

Nabízím sice trochu delší modlitbu k Duchu svatému, kterou si asi nezapamatujeme nazpamět, ale zahrnuje o to víc potřebných proseb:

Litanie k Duchu sv.

Důležitým bodem dnešní obnovy bylo také to, že Bůh je blízký. Je s námi.

Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi')
(z prvního čtení: Iz 7, 14)

Vhodnější písničku před evangeliem dneska schola vybrat nemohla: ;-)

"...A tak dnes s Marií duše má velebí, Ty jsi Bůh spasení, světlo mé na nebi.
S královstvím pokoje, přichází také k nám,
srdce své, Pane můj, pro Tebe přichystám."