Povzbuzení k lásce a horlivosti

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům (5, 25 – 6, 18):

Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Neshánějme se po slávě, není to k ničemu, nechovejme se k sobě navzájem vyzývavě, nebuďme mezi sebou závistiví.

Bratři, kdyby někdo byl stržen náhle k nějakému poklesku, uveďte ho na správnou cestu v duchu mírnosti; jste přece lidé duchovní! Jen si dávej pozor každý sám na sebe, aby ses nedostal do pokušení i ty! Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon. Když si někdo o sobě myslí, že něco je, a zatím není nic, klame sám sebe. Každý ať si prozkoumá své vlastní dílo, a pak ať se chlubí každý jen sám sebou a ne na účet druhého. Vždyť každý má na nesení dost svých vlastních nedostatků.

Komu se dostává náboženského vyučování, má se všemožně starat ze svého majetku (o zaopatření) toho, kdo ho vyučuje. Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat! Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo totiž seje do svého těla, z těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z ducha sklidí věčný život. Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, dočkáme se doby, kdy budeme sklízet. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s námi do stejné rodiny.

...

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ Gal 6, 7-8; Jan 6, 63
Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo seje do svého těla, z těla sklidí záhubu.
Kdo seje do ducha, z ducha sklidí věčný život. Co dává život, je duch, tělo nic neznamená.

 

O vznešenosti lásky

Z kázání blahoslaveného Izáka z Hvězdy, opata (Sermo 31: PL 194, 1292-1293)

Proč se, bratři, tak málo staráme o to, jak vzájemně hledat příležitosti ke spáse? Vždyť když vidíme, že někdo potřebuje více, měli bychom si více navzájem pomáhat a jeden druhému nosit břemena jako bratr bratru. K tomu nás přece vybízí apoštol slovy: Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon. A jinde říká: Snášejte se navzájem v lásce. To je přece ten zákon Kristův.

A když vidím u svého bratra něco, co nelze napravit, ať už je to pod tlakem okolností nebo pro slabost těla či nepevnost mravů, proč to trpělivě nesnáším a ochotně ho nepotěším, jak je psáno: Jejich děti budou neseny na ramenou a utěšovány na kolenou? Není to tím, že mi chybí právě ona láska, která všechno vydrží, trpělivě snáší a laskavě miluje? Takový je skutečný zákon Kristův. On ve svém utrpení opravdu nesl naše utrpení, ve své útrpnosti se obtížil našimi bolestmi. Miloval ty, které nesl, a nesl ty, které miloval.

Kdo však napadá bratra, který je v nouzi, nebo kdo využívá jeho slabostí všeho druhu, zcela nepochybně se podřizuje zákonu ďáblovu a naplňuje ho. Buďme proto k sobě navzájem snášenliví, bratrsky se milujme, snášejme navzájem své slabosti, ale pronásledujme zlo.

Každý způsob duchovního života, který s opravdovou poctivostí usiluje o lásku Boží a pro Boha také o lásku k bližnímu, je Bohu obzvlášť milý, ať se uskutečňuje podle jakýchkoli pravidel a v jakémkoli šatě. Je to přece láska, kvůli níž se všechno má nebo nemá stát, má nebo nemá změnit. Právě ona je jak počátek tak konec, východisko i cíl všeho směřování.
Rozhodně není hříšné nic, co se děje opravdu kvůli lásce a z lásky. A tuto lásku kéž nám milostivě v hojnosti dá ten, jemuž se bez lásky nemůžeme líbit a bez něhož nemůžeme vůbec nic. Ten žije a kraluje jako Bůh po všechny nekonečné věky.
Amen.