Z knihy "Následování Krista"

    Slyš, synu, má slova, slova nejlíbeznější, která převyšují moudrost všech filozofů a mudrců tohoto světa.

    Má slova jsou duch a jsou život a nelze je vážit lidskými soudy. Nelze s nimi zacházet podle povrchního zalíbení, ale je nutné jim mlčky naslouchat a přijímat je s veškerou pokorou a s velikou vroucností.

    I řekl jsem: Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine, a ve svém zákoně vyučuješ, abys mu popřál klidu od zlých časů, a aby nebyl na zemi opuštěn.

    Já, praví Pán, jsem od počátku učil proroky a dosud nepřestávám mluvit ke všem. Avšak mnozí jsou k mému hlasu hluší a zatvrzelí. Mnozí raději naslouchají světu než Bohu a spíše jdou za tím, po čem touží jejich tělo, než za tím, co se líbí Bohu. Svět slibuje věci časné a nicotné, a lidé mu slouží s velkou dychtivostí; já slibuji věci nejvzácnější a věčné, a srdce smrtelníků zůstává netečné. Kdo mi vždycky a všude slouží a mě poslouchá tak pečlivě, jako se slouží světu a jeho pánům?

    Nuže styď se, služebníku líný a nespokojený, vždyť jiní jsou ochotnější k záhubě než ty k životu. A jiní se více radují z nicotnosti než ty z pravdy.

    Často se ovšem ve své naději zklamou, kdežto mé zaslíbení nezklame nikoho; já nepropustím s prázdnou nikoho, kdo mi důvěřuje. Dám, co jsem slíbil; splním, co jsem řekl; jen když věrně setrvá v mé lásce až do konce. Já jsem ten, kdo odplatí všem dobrým a přísně zkoumá všechny zbožné.

    Zapiš si má slova do srdce a bedlivě o nich uvažuj; v době pokušení ti budou velmi potřebná. Čemu nerozumíš nyní při četbě, to jistě pochopíš v den navštívení. Dvojím způsobem navštěvuji své vyvolené: jednak pokušením, jednak útěchou. A denně jim dávám dvoje naučení: jedno, když kárám jejich hříchy, druhé, když je povzbuzuji, aby prospívali v ctnostech.

    Kdo zná moje slova a pohrdá jimi, má soudce, který ho bude soudit v den poslední