"Kdyby mi nepřítel vyloupl jedno oko,
druhým se na něj přátelsky podívám."


Jak je toto možné? Kdo z nás to dokáže?


"Je to jednoduché. Jako se učí dítě pomalu chodit, tak se učíme milovat,
když se prostě milovat pokoušíme." 

V pátek jsem doběhla na mši sv. sice až na kázání, ale tyto výroky sv. Františka Saleského jsem naštěstí už slyšela... ;-)

Občas totiž bojuju s tím, že už nechci být pořád dítě, co mu mnoho věcí nejde, mnoho toho pokazí, nebaví mě učit se pomalu a chtěla bych už "umět běhat" - odpouštět hned a všechno... a ono to nejde!

Někdy děti touží být dospělými a dospělí dětmi. Umět být dítětem je ale taky v mnoha směrech osvobozující...

ruce

Malé dítě nemůže všechno umět hned a dokonale, mnoho věcí pokazí, ale rodiče ho stejně pochválí a radují se z každého malého úspěchu, když vidí, že se snaží, nevzdává se a zkouší to pořád znova... tak i náš nebeský Otec ví, že jako Boží děti nemůžeme umět milovat dokonale jako On a oceňuje každé naše sebemenší pokusy o lásku, ať už se vydaří nebo selžou.

Nebojme se zůstat Božími dětmi, kterým se mnoho věcí nedaří, ale nikdy neztraťme tu dětskou vytrvalost a kuráž snažit se dělat malé krůčky... Než dítě získá rovnováhu a jistotu v kroku, drží se za ruku někoho, ke komu má důvěru, že ho nenechá upadnout a i kdyby náhodou nechal, že ho zase postaví na nohy. Tak se ani my "přerostlé Boží děti" :-) nepouštějme našeho Otce v nebesích...a mějme i se sebou trpělivost.

Vždyť i my máme pomocníky, které nám dal Bůh jako sv. Františku. A tak se i já chci dál pokoušet o lásku a se sv. Františkem se modlit:

"Můj svatý anděle! Ty jsi od mého narození mým ochráncem. Tobě svěřuji dnes své srdce, předej je mému Spasiteli, jemuž jedinému má náležet. Ty jsi ochráncem mého života. Buď také mou útěchou ve smrti. Posiluj mou víru, upevňuj mou naději, zapaluj ve mně božskou lásku! Dopřej mi, abych netrpěl úzkostí pro minulý život, neznepokojoval se přítomným a neděsil se budoucího. Posiluj mě ve smrtelném zápasu, povzbuzuj mou trpělivost, dodej mi pokoje. Vypros mi milost, aby mým posledním pokrmem byl chléb andělů; mými posledními slovy Ježíš, Maria, Josef, posledním vydechnutím byl dech lásky a tvoje přítomnost buď mou poslední útěchou. Amen."

...když byl na dně svých sil:

"Rozpomeň se nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já, kající hříšník. Dobrá Matko Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš."