Pavel přišel do Derbe a Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timotej. Byl to syn židovky, která se přidala k víře, a pohanského otce. Protože měl u bratří v Lystře a v Ikóniu dobrou pověst, chtěl si ho Pavel vzít s sebou na cesty. Z ohledu na tamější židy ho obřezal, protože všichni věděli, že jeho otec byl pohan. Cestou pak ve všech městech, kudy procházeli, sdělovali ta ustanovení, o kterých apoštolové a starší v Jeruzalémě rozhodli, že se mají zachovávat. Tak se církevní obce utvrzovaly ve víře a jejich počet každý den velmi rostl. Potom šli přes Frýgii a galatským krajem, protože Duch svatý jim zabránil kázat slovo Boží v (provincii) Asii. Když došli k Mýsii, chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil. Prošli tedy Mýsií dolů do Troady. V noci pak měl Pavel vidění: stál před ním nějaký Makedoňan a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto jeho vidění jsme se snažili dostat co nejdříve na cestu do Makedonie. Usoudili jsme totiž z toho, že nás tam Bůh volá, abychom jim hlásali radostnou zvěst. (Sk 16,1-10)

… takhle vstoupilo evangelium do Evropy? Díky snu frustrovaného apoštola? Ale pojďme popořádku.

Zastavme se u něčeho velmi zvláštního: Pavel, který tak rozhorleně brojí proti obřízce, obřezal Timoteje. Timotej je synem židovské matky a tedy žid. Odmítnout by bylo chápáno jako pohrdání židovskou vírou. Pavel projevuje svou službou úctu jinak smýšlejícím. Ne tolik Timotejovi. Obřízka je projevem respektu především k židům – vůči Pavlovi až nepřátelským.

Na této zastávce zkoumám, Pane, své nitro a hledám stopy podezíravosti, nelásky, či nadřazenosti vůči těm, kteří věří jinak. A prosím, veď mne od povýšenosti k účastenství, od lhostejnosti k zájmu, od lpění na poučkách k vytrvalému hledání pravdy, která osvobozuje.

Pokračujme zklamáním. Čteme, že Duch svatý zabránil misionářům hlásat evangelium tam, kde chtěli. Pavel byl zkušeným kazatelem, léta hlásajícím radostnou zvěst. A teď se to, dokonce opakovaně, zadrhlo. Plány nevycházejí. Není těžké si představit Pavlovu frustraci.

Pane, také já někdy zažívám podobné pocity. Chci něco dobrého, čerpám ze svých letitých zkušeností a… přijde neúspěch, zklamání, pochybnosti a především otázky. Proč? Za co? Prosím, pomoz mi nezapomínat, že „Duch vane, kudy chce“.

Poslední zastávkou je Troada. Popusťme trochu uzdu fantazii. Vzdělaný Pavel jistě věděl, že zde stála Trója. Snad při pohledu na ruiny prožíval pocit sounáležitosti s Božími dětmi napříč kulturami a staletími. Možná Pavel čerpal sílu z poznání velikosti a moci Boha, který zůstává, i když i nejslavnější lidská díla mizí. Hmatatelná pomíjivost lidského disponuje Pavla k přijetí nového úkolu. Má pomoci Makedoňanům nést evangelium do Evropy.

Na této zastávce žasnu, Pane, nad Tvou moudrostí. Zármutek obracíš v radost. Maříš mé plány, protože jsi mi nachystal něco nesrovnatelně krásnějšího. Nedovol, aby mé srdce ztvrdlo zklamáním. Uč mě radovat se z Tvé nabídky, i kdyby to byly jen zbytky pobořených zdí. Odejmi ode mne srdce kamenné a dej mi srdce vnímavé.

V prachu legendárního města sní apoštol Pavel sen oznamující novou éru. Už ne pomsta a násilí, ale zákon lásky. Pavel je jeho heroldem. Také já jsem povolán do jeho služeb. Děkuji, Pane, za místo, do kterého jsi mě postavil, děkuji za zklamání, která mi umožňují růst, děkuji za tvé slovo, z kterého mohu žít.

http://www.bihk.cz/pastorace/archiv/myslenky-k-velikonocni-dobe/38