Tyto myšlenky z duchovní obnovy mj. o nebezpečných důsledcích nesmíření zřejmě pocházejí z tohoto zdroje...;-)

http://www.vojtechkodet.cz/rozhovory/jsme-smireni-s-cirkvi.html

"...Je samozřejmě třeba se nejen za problémy modlit, ale také být pravdiví sami k sobě a říkat si v lásce navzájem pravdu. Ještě těžší je učit se kritiku přijímat - a to i pro nás kněze.  Myslím si, že je lépe se mezi sebou pohádat a pak se zase usmířit než přecházet konflikty křečovitými úsměvy nebo trpitelským stáhnutím se do sebe, případně sektářským uzavřením se ve skupince stejně smýšlejících, kde nenarážíme na nesouhlas. Nechtějme usměvavé vztahy, které nejsou skutečným životem, ve kterých nedokážeme jeden druhému říci pravdu do očí. První krok ke smíření je být pravdivý i k vlastní slabosti.

Pozn. ze skupinky: "Ještě lepší je učit se konfliktům předcházet." ;-)

Zklamání a ztráta naděje člověku bere chuť jít dál a usilovat i nadále o dobro. Jde o nejnebezpečnější důsledek nesmíření.

Jsem přesvědčen, že mnozí lidé v církvi jsou lidé dobré vůle, obětující se ve službě druhým a konkrétnímu společenství. Když ale člověk zjistí, že jeho oběť nebyla přijata nebo že mu ostatní bratři a sestry v Kristu házejí klacky pod nohy, je zklamán. Očekával, že mezi lidmi obrácenými k Bohu nemůže být taková slabost, nepřijetí a neláska jako mezi lidmi ve světě..."

(V. Kodet)