"Kříže a těžkosti nás provázejí stále. Jak říká nový papež František, pokud bychom se jim chtěli vyhnout, nejsme již Ježíšovými učedníky. Můžeme si být tedy jistí, že se z našeho života jen tak nevytratí.

...


Trápení, kříže i smrt jsou děsivé, neboť přinášejí bolest a v našich myslích představují zmar. Vnímáme je jako neslučitelné se životem. Nevidíme v nich smysl. Jsme ochotni je podstoupit a nést jen tehdy, pokud poslouží něčemu vyššímu, nebo když pomohou milovanému člověku. Z hlediska jedince jsou však tragédií. ...

Smrt a kříž jsou chápány mylně. Bůh je vykreslován jako tyran, který si s člověkem jen hraje. Postaví ho do života, a pak mu ho ztrpčuje, až nakonec vezme. Toto ale není Bůh Ježíšův. V jeho očích má bolest a smrt jiný význam. ... Ježíš se má na smrt dívat z pozice oslaveného člověka, který věří v život. ... Smrt může následně vnímat ne jako posla zmaru a zániku, nýbrž jako prostředek očisty a obnovy. Umírá jen to, co není schopno pojmout život, co je zasaženo hříchem. Nikoli však lidská bytost, která je z Ducha. Smrt nepřichází život zničit, nýbrž vytvořit prostor pro nové stvoření, jež bude žít trvale a nesmrtelně, podobně jako je tomu u Boha.

...

Prosme vzkříšeného Pána, ať nás - stejně tak jako jeho - ve všech těžkostech života provází Boží láska. Ať vše bolestné, co na nás kdy dopustí, vyváží minimálně stejně mocně zkušeností Světla. Ať máme sílu žít svůj život dobře i s křížem na ramenou. Ať pro nás není nejdůležitějším zařídit si život bez problémů za každou cenu, nýbrž jen a jedině dosažení života věčného.

..."

P. Jiří Pilz