Hymnus:

Vůlí Boží já se řídím, co chce Bůh, chci činiti,
nejlepší věc v světě vidím Bohu vždy poddán býti.
Ve dne, v noci, zdráv, v nemoci vůli Boží vykonám
v každém štěstí i neštěstí v tom setrvám, až skonám.

Jak chce, nechť se mnou zachází, jsem vždy po vůli jeho,
jak chce, nechť se mnou, kam chce, hází, jsem co míč v rukou jeho.
Boží vůle je má vůle, Bůh mě vodí na niti.
Proti Bohu nic nemohu ani nechci činiti.

Co chce můj Bůh, to chci i já, pro nic nechci reptati,
ať už mnoho neb málo dá, z ruky jeho chci bráti.
Ať vezme zas, v který chce čas, dím: "Co dal, ráčil vzíti,
buď chváleno jeho jméno!" chce-li, může vrátiti.

Chceš-li, Bože, abych stonal, rád chci nemocen býti,
chceš-li, abych brzo skonal, rád chci brzo umříti.
I stonáním i skonáním chci tvou vůli plniti.
Vůle Páně ať se stane, tak chci živ, mrtev býti!


Uff, ale že to dá zabrat, aby se pod toto člověk mohl upřímně podepsat... Takový úkol do roku víry...

Ještěže Sv. Terezie dodává:

"... Kdo má u sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel....
Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného přítele, který nás neopustí v námahách a nesnází, jak to dělají přátelé světští? Je šťastný, kdo ho upřímně a opravdu miluje a má ho stále u sebe..."