"Představme si, že máte v práci kolegu, který prožívá velmi bouřlivý osobní život. Nejen že vás neustále obšťastňuje svými emotivními příběhy, ale ještě nestíhá v práci a pak vás žádá, abyste mu pomohli vše dohnat. Je to ten typ člověka, který ve vás vyvolává pocity viny a zodpovědnosti za své problémy, přestože se vás vlastně vůbec netýkají. Co si máte počít? Máte ho i nadále nechat, aby svými problémy zatěžoval vás – jen proto, že jste „hodný člověk“? Nebo seberete odvahu a jasně mu řeknete, že nemůžete kromě vlastní práce dělat i tu jeho? Možná se rozzlobí a začne fňukat, ale to není váš problém. Vy za jeho problémy odpovědnost nenesete a nesmíte se nechat tímto způsobem zneužívat. Někdy uděláte něco, co se ostatním nebude líbit. Vy ale nejste zodpovědni za jejich štěstí. Můžete se snažit být citliví vůči potřebám a touhám druhých, ale pamatujte, že někteří lidé nebudou šťastní, i kdybyste se pro ně rozkrájeli. Vždy po vás budou chtít víc, a pokud jim to dáte, jejich požadavky budou ještě náročnější. Je velký rozdíl mezi nabídnutím pomocné ruky a pocitem zodpovědnosti za problémy jiných lidí."
Se svolením zpracováno z knihy Kevina Lemana
http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Ty-neneses-zodpovednost-za-pocity-druhych.html
Komentáře
ano, chápu, zřejmě na tohle chtěl autor poukázat, ale spíš mě to indikovalo něco jinýho... tak se omlouvám, nedalo mě to a musel jsem si rejpnout ;)
..moc děkuji za článek i za diskuzi. Je to velmi tenký led. Někdy mám pocit, že je naší křesťanskou "povinností" se rozkrájet pro druhé, protože se s Bohem přece všechno zvládneme..možná ano, a nebo taky ne a zhroutíme se, protože jsme si zatím nevšimli, že naše odhodlání pro dobro ostatních a víra začali zavánět hrdostí a pýchou skrytou za touhou zachraňovat celý svět...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.