Na sv. Mikuláše se probouzím o něco dřív než ostatní a snažím se prosit Ducha Sv., abych dnešní slovo na den vybrala s NÍM. Pročítala jsem si liturgické texty a snažila se přemýšlet, co nám tím chce Pán dnes říct:
1. čtení je plné neuvěřitelných věcí:
„…Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod…“
Něco, co bylo suché a vyprahlé se proměňuje v úrodnou půdu – v život, co bylo nemocné se udravuje, starosti a vzdychání se proměňují v radost a veselí…
I v evangeliu Pán Ježíš uzdravuje chromého, kterého před něho spouštějí střešním otvorem. Beznadějná situace se proměňuje, když člověk překoná nějaké překážky (to, že je ochrnulý, zástup lidí, musí přijít střechou) a jde za Ježíšem.
Asi dnes neuvidíme takové velké zázraky, že někdo uzdraví chromého, asi dnes do oběda neroztaje všechen sníh…, ale můžeme se snažit překonávat překážky v maličkostech a jít za Ježíšem a on sám činí zázraky každý den v našich životech, i když si to neuvědomujem. Tak bychom se je mohli snažit dnes víc vnímat a o ně usilovat, abychom si večer mohli říct větu, kterou končí dnešní evangelium:
„Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“
Když jsem tato slova vyslovovala ještě jsem netušila, co nám na ten den Pán připravil za překvapení a zázraky. Při snídani jsme si uvědomili, že jsme slíbili našim volontérům, že se za nimi přijedem někdy podívat a sliby se mají plnit, tak proč ne zrovna dnes. :-)
Podařilo se nám vytelefonovat a zjistit, jestli vůbec budou doma, aby o ničem nevěděli a bylo to pro ně překvapení. Jejich pan farář nám prozradil, že doma budou a že dokonce v 16:30 mají poutní mši sv. v kostele sv. Mikuláše. Vesmírný úlet začal! :-D
Všechny plány jsme změnili a vyrazili na pouť za i se sv. Mikulášem. Cestou jsme se totiž stavili s Vesmírným Mikulášem, čertem a andělem překvapit ještě 2 moc milý človíčky, kteří pracují v Ústí nad Orlicí… :-D
Cesta autem nám docela rychle utíkala, protože jsme hráli hru: „Co si kdo myslí za postavu“ John byl např. Brouk Pytlík, Děda Lebeda… Ondra kde co, Helenka pingpongový stůl a já Šmoulinka…:-D To byste nevěřili, co nám to dalo všechno uhodnout.
Cesta utíkala, ale kvůli sněhu trochu pomaleji, než bychom si přáli… Začátek mše sv. se blížil a nám bylo jasné, že máme před sebou ještě hodně km, které nestihneme za pár minut zdolat. Smířili jsme se s tím, že mši sv. nestihneme, ale jeli jsme dál.
V 17:00 jsme zastavili před kostelem. Říkali jsme si, že to už bude asi závěrečné požehnání, ale bylo nám divné, že z kostela vychází zpěv: „Ejhle, Hospodin přijde“. Vstoupili jsme do kostela a zjistili, že mše sv. teprve začíná… Nechápali jsme… Pan farář se omlouval za zpoždění, že prý měli nějakou technickou závadu na autě, tak že začínají pozdě.
V tu chvíli mi bylo jasné, že za tím vším stojí Pán a že začátek mše sv. pozdržel technickou závadou na autě, abychom my mohli být na moc krásné poutní mši sv. Byla to fakt nádhera i sv. Mikuláš přišel a obdaroval nás různýma dobrotama, ani jsme si to nezasloužili. Překvapení bylo na obou stranách a volontéři i my jsme měli velkou radost! Janča (volontérka) děkovala ještě za Boží prozřetelnost, že dopoledne pekla buchtu, kterou nás pak mohla pohostit. :-)
Byly to moc krásné chvíle na faře v Nové Hradečné! Myslím, že jsme opravdu všichni cítili vděčnost Pánu za krásný den plný viditelných a hmatatelných zázraků! Cestou zpátky jsme se modlili růženec za všechny, kdo prožívají něco těžkého…
Jedeme a jedeme…. kratší cestou přes Polsko, silnice se zužuje a je čímdál víc netknutá pluhem, jedeme pomaleji a pomaleji a zažínáme hrabat a hrabat, až jsme se rozhodli nasadit řetězy. Pokračovali jsme v jízdě, až najednou přijedeme k místu, kde cesta úplně končila a ani nebyla pod tím sněhem vidět. Vrátili jsme se teda o pár km zpátky a zkusili jinou (dle mapy horší) cestu, kterou jsme se naštěstí dostali pár minut před půlnocí až na Vesmír.
Unavení, spokojení, šťastní, vděční jsme uléhali se slovy:
„Dnes jsme viděli něco podivuhodného.“
Komentáře
Ano, ano, včera jsme nejen viděli, ale také zažili něco podivuhodného ;-). Ještě jednou děkujeme za krásné chvíle, které nám byly připraveny. DÍKY!
Díky, Jančo...
Je úžasný, když se někdo modlí "za někoho, kdo to má těžké, za toho, kdo to teď potřebuje,..." Vždycky pak žasnu nad tím, jakou sílu má modlitba...:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.